CHovatelská stanice bengálských koček Bengaliuum

Bengálská kočka

(Prionailurus bengalensis) je zvíře s divokým vzezřením, ale přátelskou a přítulnou povahou. Vznikla křížením divokých a domestikovaných koček a dodnes si uchovává některé vlastnosti svých divokých předků. Je to kočka spíše střední velikosti, má velmi pružné a svalnaté tělo a je ideálním partnerem pro všechny, kteří chtějí do svého života vpustit trochu toho pozdvižení

Původ

Plemeno Bengálských koček vzniklo ve Spojených státech křížením divokých bengálských (asijská leopardí kočka) a domestikovaných koček kolem roku 1950. Je nápadné tečkovanou kresbou, která mu propůjčuje vzhled divoké šelmy.

První křížení souviselo s vědeckým výzkumem viru kočičí leukémie a vůbec se nesnažilo o stvoření nového plemene. Později se však někteří šlechtitelé rozhodli vyšlechtit plemeno s dramatickou tečkovanou kresbou a za tímto účelem křížili Prionailurus bengalensis s habešskými, siamskými, barmskými, ale i neušlechtilými domácími kočkami. Během tohoto procesu se potýkali s řadou potíží, například s neplodností některých vyšlechtěných jedinců nebo s faktem, že některé kočky po svých divokých předcích zdědily nežádoucí charakterové vlastnosti. Tyto „mouchy“ se ovšem podařilo eliminovat již ve čtvrté generaci od které je bengálská kočka považovaná za domestikovanou; dnešní bengálky jsou sice temperamentní, ale také přítulné a krásné.

Charakter

Bengálky jsou zvědavé, aktivní kočky, které mají rády prostor. Nepotřebují sice venkovní výběh, ale také by neměly být zavírány v jedné místnosti. Potřebují dostatek příležitostí k hraní si a „vyřádění se“ – vždy by měly mít k dispozici velký a silný škrabací kůl. Jednotlivé kočky se mohou značně lišit svou povahou - vzhledem ke svému původu si uchovávají svéhlavost a jistou dávku divokosti – zároveň jsou však velmi přítulné a hravé. Rovněž jsou to vynikající lovci a mají velmi dobré sociální cítění – dobře vycházejí i s jinými kočkami a psy. Pokud jste častěji mimo domov, měli byste se postarat, aby kočka nezůstávala sama. Zvláštností bengálek je, že až na malé výjimky mají velmi rády vodu.

Péče

Bengálská kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Její srst není třeba příliš kartáčovat, dokonce se to nedoporučuje. Postačí pravidelně zastřihávat ostré konce drápků a v případě nutnosti vyčistit zevní zvukovody navlhčenou vatovou tyčinkou.

Vnější znaky

Tělo

Bengálská kočka má dlouhé, svalnaté tělo s těžkými kostmi. Zadní nohy jsou o něco delší než přední a tlapky jsou velké a kulaté. Ocas je střední délky, pevný na omak a se zakulacenou špičkou.

Hlava

Hlava je poměrně malá vzhledem k tělu a má větší šířku než délku. Uši jsou spíše malé a jsou namířeny trochu dopředu, posazené daleko od sebe a nesmějí mít štětičky. Nosní profil je dlouhý a široký s lehkým prohnutím v místě, kde přechází v horní část lebky. Oči jsou velké a mandlové, až kulaté. Velmi žádoucí jsou výrazné polštářky hmatových chlupů.

Srst

Srst je nápadně hustá, hladce přiléhá a je velmi měkká a hedvábná. Je spíše krátká, ale koťata smějí mít srst o něco delší než dospělí jedinci. Bengálky mohou mít dvě různé kresby, tečkovanou nebo mramorovanou; důležitým znakem však je tmavá špička ocasu. Žádoucí je zlatavý odlesk srsti, tzv. glitter.

Kresba

U tečkované kresby je důležité, aby tečky zřetelně kontrastovaly s barvou podkladu. Srst tečkované bengálky by měla vykazovat tečky na břiše, zřetelné M na čele a kroužky kolem ocasu.

Mramorovaná kresba je v hrubých rysech podobná kresbě orientální krátkosrsté kočky, ale místo kulatých vzorů musí být naopak protažená do délky. I mramorová bengálka má na břiše malé kulaté skvrny. Žádoucí je zřetelný kontrast.

Barvy

Toto plemeno má následující uznané barevné variety, lišící se především základním odstínem a barvou kresby a odznaků. Různým kresbám také bývá přisuzována různá barva očí:

• černě mramorovaná/tečkovaná (rozetová) (brown tabby – black marbled/spotted)
• sépiová mramorovaná/tečkovaná (rozetová) (seal sepia – barmské zbarvení)
• norčí mramorovaná/tečkovaná (rozetová) (seal mink – norčí zbarvení)
• sněžná mramorovaná/tečkovaná (rozetová) (snow)

U sněžných koček je typické velmi světlé zbarvení. Neurčitá kresba se objevuje po několika týdnech a než jejich srst dosáhne konečné barvy, může to trvat déle než rok.